Vliv slané vody na zlaté poklady potopených lodí je fascinující příběh, který má místo jak mýtů, tak i surové vědecké realitě.

Pokrátce: zlato se prakticky nedotýká slané vody, ale vše, co ho obklopuje, se rozkládá zásadně.

Podívejme se na to podrobněji.

1. Zlato: "Královna" se nebojí vody

Zlato je cenným kovem. To je vědecký termín, který znamená, že je velmi inertní a nevytváří reakci s většinou chemických prvků.

• Solová odolnost: Chlorid sodný (sůl) a kyslík rozpuštěný ve vodě nevyvolávají na zlato žádný koroziční účinek. S ním se nestane nic, co bychom nazvali "rzi" nebo "okyslením".

• Vzhled: Zlatá mince nebo cín, které ležely na dně oceánu 300 let, budou vypadat téměř stejně jako v den námořní katastrofy. Stačí je prostě umýt čistou vodou, a budou zářit svým původním leskem. Právě proto je zlato symbolem věčné hodnoty.

2. Co se děje s "poklady"? Hlavní hrozby

Problém není v zlatě, ale v jeho "sousedích" a podmínkách ukládání.

Největší hrozba č. 1: Elektrolytická koroze (Galvanická para)

To je největší a nejzajímavější problém. Když se různé kovy nacházejí v kontaktu v elektrolytu (a mořská voda je skvělý elektrolyt), mezi nimi vzniká elektrický proud.

• Jak to funguje: More "aktivní" kov (anód) začíná rozpadat, obětuje se za ochranu více "cenného" kovu (katoda).

• Příklad: Pokud ležela zlatá mince v železném soudku nebo vedle stříbrných mincí a měděných kanónů, vznikne galvanická para. Železo a měď budou aktivně koroドovat, zatímco zlato zůstane neškodné. Ale výsledkem bude to, že zlaté předměty mohou být doslova "připáleny" spáleným vrstvou rzi a minerálů k svým sousedům. Jejich vytažení se stává složitou archeologickou úlohou.

Největší hrozba č. 2: Vznik konkrézí

To je přírodní "sarkofág", který se tvoří kolem předmětů na mořském dně.

• Proces: Rozpuštěné soli ve vodě (zejména uhličitan vápenatý) a oxidy kovů (od korozičního železa) se postupně usazují na jakýchkoliv pevných površích. Postupně se slévají do monolitního, kamenného bloku — konkrézie.

• Účinek: Zlaté mince a šperky mohou být trvale uzavřeny uvnitř takovéto mnohotunové hmoty. Aby se k pokladu dostalo, je třeba pečlivě rozbít tento agregát.

Největší hrozba č. 3: Mechanické vlivy a biologické faktory

• Proudění a písek: Stálé pohyby vody a abrazivní účinek písku mohou fyzicky opotřebovat a poškozovat jemné předměty (například zlaté řetízky), i když nevytvářejí kov.

• Živé organismy: Ačkoliv zlato není stravitelné, organismy jako korály, houby a mšanky mohou růst na jeho povrchu, pokrývajíc ho vrstvou živého materiálu a vápenatých usazenin.

3. Co se stane s dalšími poklady?

Právě zde jsou následky nejhorší:

• Srůst: Temneje a podléhají korozi chloridem, pokrývají se silným vrstvou černého nebo šedohnědého chloridu stříbra. Monety často splynují do monolitních hmot.

• Železo a ocel: (Kanóny, kotvy, trup lodi). Zničí se téměř úplně, zanechávají po sobě jen "škrábance" rzi a konkrézí, které opakuji jejich tvar.

• Cenné kameny: (Zelené šperky, rubíny, diamanty). Obvykle jsou chemicky odolné, ale organické materiály jako perle a korály jsou zcela rozloženy.

Shrnutí v podobě tabulky:

Závěr: Legenda o pokladech plných zářícího zlata, které se otevírají na dně moře, je mýtus. Realita je taková: zlato skutečně přežije staletí v téměř dokonalém stavu, ale jeho "přivedení na světlo" je titánní úkol archeologů a restaurátorů, kteří roky bojují s důsledky elektrolytické koroze a konkrézí, aby osvobodili neúmrtný kov z jeho kamenného zajetí.

Permanent link to this publication: