Tento článek zkoumá fenomén zapojení Spojených států do operací zaměřených na odstranění zahraničních vůdců, který opět získal pozornost v souvislosti s dramatickými událostmi z let 2025–2026 — únosem venezuelského prezidenta Nicoláse Madury a smrtí íránského nejvyššího vůdce Álího Khameneího v rámci společného útoku USA a Izraele. Na základě analýzy historických dokumentů, odborných posudků a mezinárodních právních norem je rekonstruován vývoj postojů USA k používání donucovacích prostředků pro změnu režimu. Zvláštní pozornost je věnována rozporu mezi oficiálním zákazem politických atentátů a trvající praxi jejich uplatňování pod novými právními ospravedlněními.
V tomto článku se zkoumá fenomén účasti Spojených států na operacích zaměřených na odstranění zahraničních vůdců, který nabyl nového vyznění v souvislosti s hlasitými událostmi let 2025–2026 — únosem venezuelského prezidenta Nicoláse Madury a smrtí nejvyššího vůdce Íránu Aliho Khameneí v důsledku americko-izraelského útoku. Na základě analýzy historických dokumentů, odborných hodnocení a mezinárodně-právních norem je rekonstruována evoluce přístupů USA k využívání silových metod změny režimů. Zvláštní pozornost je věnována rozporu mezi oficiálním zákazem politických vražd a dosavadní praxí jejich používání pod novými právními odůvodněními.